Co jsou hormony a jak účinkují

Slovo hormon pochází z řeckého ὁρμή, v překladu „podnět, impuls“. Hormon je v podstatě posel informací mezi jednotlivými součástmi organismu. Je to chemická látka uvolněná specializovanými buňkami s cílem ovlivnit funkci buněk v jiných částech těla.

Významným znakem hormonů je to, že stačí jen velmi malé množství hormonu k předání informace a vyvolání změny v organismu. Hormony tvoří všechny mnohobuněčné organismy, tedy jak živočichové, tak i rostliny. U živočichů hormony řídí téměř všechny pochody v těle. U rostlin účinky hormonů ještě nejsou natolik prozkoumány; ví se ale, že řídí např. směr růstu rostliny.

U živočichů jsou hormony tvořeny nejen specializovanými žlázami, tzv. endokrinními orgány, ale i buňkami např. tukové tkáně, střeva či mozku. Hormony účinkují jak na delší vzdálenost - tzv. endokrinní účinky (přenášené krví), tak i lokálně v tkáni (parakrinní účinky) nebo přímo na vlastní buňku tvořící hormon (účinek autokrinní).

Lze tedy říci, že souhra různých hormonů řídí správný chod (nejen) lidského těla.

Pro zajímavost: takto vypadá chemický vzorec hormonů štítné žlázy: 

Mechanismus účinku hormonů

Aby hormon mohl vyvolat žádoucí účinek na cílové buňce, musí tato buňka nést specifický receptor (molekulu schopnou hormon navázat) pro tento hormon. Lze si to představit tak, že hormon je klíč, který musí zapadnout do svého zámku. Dojde-li k tomu, nastartuje se kaskáda dalších změn ve vnitřku buňky, vedoucí k cílovému efektu.

Proces přenosu signálu hormonem lze zjednodušit takto:

  1. Tvorba hormonu specializovanou buňkou
  2. Skladování a uvolnění hormonu
  3. Přenos hormonu k cílové buňce
  4. Rozpoznání hormonu specifickým receptorem
  5. Vedení a znásobení signálu v buňce
  6. Degradace hormonu (rozložení, zneškodnění)

Takto vypadá molekula tyreostimulačního hormonu (TSH) navázaného na jeho receptor na buněčné membráně: 

Endokrinní orgány

Mezi endokrinní orgány patří řada specializovaných tkání i jednotlivých buněk. Mezi nejznámější patří tyto:

  • Štítná žláza (porucha vede ke zvýšené či snížené funkci a následně zpomalení či urychlení metabolických pochodů v těle, tvorbě uzlů či nádoru)
  • Nadledviny (porucha vede např. ke zvýšenému ochlupení, zvýšenému krevnímu tlaku, snížené koncentraci draslíku v krvi; také k únavě, zvýšené pigmentaci a rozvratu vnitřního prostředí)
  • Varlata (porucha vede např. k poruchám erekce, neplodnosti, osteoporóze)
  • Vaječníky (porucha vede k menstruačním nepravidelnostem, zvýšenému ochlupení, neplodnosti)
  • Podvěsek mozkový - hypofýza (porucha vede nejčastěji k tzv. hyperprolaktinémii, stavu vyvolávající poruchy menstruačního cyklu a neplodnost, při nádoru může vyvolat i závažné komplikace v mozku spolu s výpadky zorného pole a bolestmi hlavy; méně často k neschopnosti koncentrace moči s nutností obrovského denního příjmu tekutin a jiným poruchám)
  • Slinivka břišní – Langerhansovy ostrůvky (porucha vede k cukrovce – diabetu 1. typu, již od počátku s nutností léčby insulinem)
  • Tuková tkáň - tvoří vlastní hormony regulující příjem a zpracování potravy; také zpracovává a v menší míře tvoří pohlavní hormony (tedy např. obézní ženy mohou mít poruchy menstruačního cyklu, obézní muži mohou mít známky nedostatku mužských pohlavních hormonů)
  • Tenké střevo – tvoří hormony přímo regulující příjem a zpracování potravy

MUDr. Eliška Potluková, PhD.