Snížená činnost štítné žlázy - hypotyreóza

Po zavedení jodace jedlé soli je u nás v současné době nejčastější příčinou hypotyreózy autoimunitní zánět štítné žlázy – chronická lymfocytární tyreoiditida. V České republice je výskyt hypotyreózy na podkladě chronické lymfocytární tyreoiditidy odhadován okolo 5%. Toto onemocnění je způsobeno poškozením štítné žlázy složkami vlastního imunitního systému – především lymfocyty (bílými krvinkami), vzácně i protilátkami. Ty rozpoznávají tkáň štítné žlázy jako „cizí“ a ničí ji stejným způsobem, jakoby se jednalo např. o virovou či bakteriální infekci. Hovoříme o tzv. autoimunitě, nebo o autoimunitním zánětu. Příčina této imunitní poruchy není dosud zcela objasněna. Většinou jde o vliv tzv. zevních faktorů (např. infekce, toxických vlivů prostředí, stresu aj.) u osob se zvýšenou vnímavostí, která je dána dědičnými vlivy. Autoimunitní zánět postupně vede k poruše tvorby hormonů a rozvíjí se hypotyreóza – snížená činnost. Štítná žláza při tom bývá nejčastěji normální velikosti, anebo dochází k jejímu zmenšení - tzv. atrofii. Méně často se může zvětšit(struma) a hovoříme pak o Hashimotově tyreoiditidě.

Mezi méně časté příčiny hypotyreózy patří především stavy po operačním odstranění celé štítné žlázy (totální tyreoidektomie) nebo jednoho z jejích laloků (lobektomie nebo hemithyreoidektomie) a ozáření štítné žlázy. To může být buď zevní (např. při léčbě nádorových procesů v oblasti krku a hrudníku), častěji však jde o tzv. ozáření radiojodem. Při tom dochází k „vnitřnímu“ ozáření štítné žlázy radioaktivním izotopem jodu, který štítná žláza aktivně vychytává z krve. Operace a ozáření radiojodem jsou využívány především při léčbě nádorů štítné žlázy a při léčbě její zvýšené funkce.

Nedostatek jodu je nejčastější příčinou hypotyreózy v oblastech s jeho endemickým nedostatkem. Často jde o horské oblasti zemí třetího světa, např. země v Africe, kde je nízký obsah jodu v půdě. Ostatní příčiny hypotyreózy jsou vzácné.

Příznaky hypotyreózy

Nejdůležitější příznaky hypotyreózy jsou ospalost, zimomřivost, únava, nevýkonnost, svalová slabost, chladná a suchá kůže, prosáknutí až otoky kůže a podkoží, nekvalitní vlasy a padání vlasů, zácpa a zpomalení srdeční činnosti. Někdy dochází k mírnému nárůstu tělesné hmotnosti, zejména vlivem zadržování tekutiny v těle. Při hypotyreóze se může objevit i řada neurologických příznaků z postižení jak centrálního nervového systému (což se projevuje ztrátou soustředěnosti, poruchami paměti a výbavnosti a celkovým zhoršením a zpomalením mentální výkonnosti), tak periferního nervového systému (dochází k prodloužení všech svalových a jiných reflexů a vzácně i k mravenčení např. končetin). 

Subklinická hypotyreóza

Kromě hypotyreózy s plně vyjádřenými příznaky (které byly uvedeny výše) existuje i forma onemocnění, u které jsou příznaky vyjádřeny jen málo nebo vůbec. Hovoříme pak o tzv. subklinické hypotyreóze. Tato forma onemocnění je stejně častá jako typická hypotyreóza a její výskyt vzrůstá po 50. roce věku, především u žen. Je záludná v tom, že pacient buď nemá žádné obtíže, nebo má obtíže netypické a málo vyjádřené. Nejčastěji jde o únavu, slabost a ztrátu fyzické a mentální výkonnosti. Často bývá i mírně zvýšená hladina cholesterolu v krvi. Tato forma onemocnění může probíhat dlouhou dobu skrytě a může se postupně zhoršovat, což může mít nepříznivý vliv především na kardiovaskulární systém a na vývoj plodu u těhotných žen. Je proto vhodné provádět preventivní vyšetření funkce štítné žlázy u těhotných žen, a to zejména u těch, které již byly v minulosti léčeny se štítnou žlázou, nebo mají onemocnění štítné žlázy v rodině. Otázka preventivního plošného vyšetření funkce štítné žlázy (tzv. screeningu) u osob ve vyšším věku nebyla dosud v České republice vyřešena.

Vztah k dalším autoimunitním onemocněním

Z hlediska včasného rozpoznání hypotyreózy je důležité, že její nejčastější příčina - chronická lymfocytární tyreoiditida - se často vyskytuje ve spojení s dalšími chorobami, které mají autoimunitní podklad. Mezi nejčastější patří spojení s diabetes mellitus 1. typu, tedy cukrovkou vyskytující se v mladším věku a od počátku vyžadující léčbu insulinem, s chronickým atrofickým zánětem žaludku (ten může být spojen s tzv. perniciózní anémii - zhoubnou chudokrevností), s celiakií, se sníženou funkcí nadledvin, či s vitiligem kůže (ostře ohraničené oblasti snížené pigmentace).

Vyšetření

Nejdůležitějším vyšetřením v případě podezření na sníženou činnost štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH) v krvi, která je u hypotyreózy zvýšená. Kromě toho dochází u plně rozvinutých forem ke snížení koncentrace hormonů štítné žlázy (volného tyroxinu - FT4 a volného trijodtyroninu - FT3) v krvi. K posouzení autoimunitního zánětu a jeho odlišení od event. jiných příčin onemocnění slouží vyšetření protilátek proti štítné žláze v krvi (protilátky proti tyreoglobulinu a tyreoidální peroxidáze) a sonografie štítné žlázy. Tato vyšetření nás spolehlivě informují o nejčastější příčině hypotyreózy – chronické lymfocytární tyreoiditidě.

Prognóza a léčba

Dlouhodobě neléčená hypotyreóza má závažné zdravotní důsledky a může vést i k smrti. Naopak, je-li toto onemocnění včas diagnostikováno a správně léčeno (léčba je obvykle doživotní), nezanechává žádné následky a dochází ke kompletní úpravě všech příznaků, včetně neurologických a kardiálních. K léčbě hypotyreózy používáme tzv. substituční terapii. Jejím principem je dodávání chybějících hormonů do organismu ve formě tablet. Dnes používáme pouze čisté syntetické preparáty, které obsahují jako účinnou látku levotyroxin (u nás dostupný pod firemními názvy Euthyrox, Letrox nebo Eltroxin). Ty jsou svým chemickým složením zcela identické s přirozenými hormony. Dávkování je individuálně odlišné a jeho případné úpravy patří výhradně do rukou lékaře – ošetřujícího endokrinologa. Pokud je tato léčba správě vedena, nemá žádné vedlejší účinky.

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D.